Kapitola 6 Výstřelky, aneb každý má to své.....

Ráno si to namířila rovnou do kuchyně. Jako doma.

„Heuréka!“ Zaradovala se, když po dlouhé době zběsilém otevírání a zavírání skříněk našla misku. Zrovna když si nalívala mléko do misky s lupínky, vyřítil se ze svého pokoje Tony s telefonem v ruce.

„Proč by mě to mělo zajímat? Nemám tryskáč......Teda jako mám, ale zrovna kvůli Vám ho nebudu startovat...“ Na chvíli se rozhostilo ticho. Tonyho výraz se změnil z naštvaného na zuřivý.

„Říkám Vám, že mě to nezajímá. Sakra, souhlasil jsem s tím, že si ji tady nechám jak dlouho bude třeba. Pověsil jsem si ji na krk jenom kvůli Vám. To nestačí? Teď za ni zodpovídám já, a......“ Zase chvíle ticha. „Hele, víte co? Jděte se vycpat!“ Naštvaně mrštil telefon na pohovku. Ten se od ní odrazil, skončil na zemi a jak kryt, tak baterka se rozletěly kdoví kam. Tony si prsty promasíroval spánky a šel za ní do kuchyně.

„Jarvisi, takové hovory nemáš po ránu přijímat...“

„Pane, ředitel Fury byl neúprosný. Navíc, Vaše instrukce ohledně slečny Tretchové hovoří o-“

„Já vím, já vím.“ Hodil kapsli do kávovaru. Vzduchem zavanula omamná vůně kávy.

Lath se chvíli rozhoupávala, než se odvážila otevřít pusu. Přece jen není lehké mluvit s nejslavnějším a nejbohatším mužem planety, i když si s ním můžete tykat.

„Stačí říct a já půjdu.“

„Co?“ Tony se na ni nechápavě otočil.

„Stačí říct a já půjdu. Nepotřebuju být pro někoho přítěží. Chápu, že nechceš v domě dalšího narušitele.“

„A kam bys šla?“

„No, pořád mám ten byt, nebo bych ho mít měla. A Lorenz mě vezme zpátky. Přece jen jsem jeho asistentka. A už teda čtu ty myšlenky, no...... Prostě si budu dávat pozor na pusu. Což mi bude činit problémy, ale já se s tím vypořádám. Taky něco vydržím. Zase moc melu. Jak to, že se mi ta huba sama nezastaví. Věřil bys tomu? J-“ Tony jí strčil lžičku lupínků do pusy a usmál se.

„Zlato, kdybych tě tu nechtěl, nestála bys tu a – Co? Ty mi jíš lupínky!?“ Vyjekl a hystericky se rozhlížel po krabici. Lath přestala kousat a těkala očima zprava doleva. „Už si je dojez. Když tyhle byly politý medem. Předpokládám, že jsi je dojedla.“ Lath se jen nevinně usmála. Tony se otočil a vytáhl z lednice krabici se třemi předchystanými sendviči.

Sedli si ke stolu naproti sobě. Tony zahájil konverzaci. „Volal mi Fury. To sis nejspíš všimla.“ Zamračil se a stočil pohled k telefonu na zemi. „Pěkně mě vytočil, syčák jeden. On mi zavolá v devět ráno, probudí mě a ještě mi bude rozkazovat? Chápeš to? Ten chlap v sobě nemá kouska slušnosti.... No, to je jedno.“ Mávl rukou, ve které držel sendvič a zpříma se na Lath podíval. „Co máš s Thorem?“

Ta se málem udusila lupínky. „Cože?“

„Jsi si vědoma toho, že má přítelkyni.“

„Co?“

„Hádej, proč mi Fury volal.“ Pokrčila rameny. „Thor se dneska vrací na Asgard a já mám kvůli tomu tupci sednout do auta a zavézt mě a tebe zpátky tam, odkud jsme včera odjeli.“

„Slyšela jsem zmínku o tryskáči. Co máš proti Thorovi?“

Zvedl se od stolu a přecházel podel stolu. „Tryskáč z toho vynech. Otázka spíš zní...“ Došel až k Lath a upřel na ni zkoumavý pohled. „Co proti němu nemáš TY!“ Zabodl jí prst do hrudníku. Zvedla ruce na svoji obranu.

„Chápu, že to možná vypadá na blběnkovské poblouznění, ale jenom jsme si povídali, hlavně o Asgardu. Dokonce jsem mu pomohla vyrešit problémy v jeho vztahu.“

„Problémy?“

„Ty drbno!“

„No co? Tak mi vysvětli, proč tě teda chce vidět než odjede?“

„Chce se rozloučit?“ Tony nevěřícně nakrčil jedno obočí. „Hele, já fakt nevím. Můžeš se ho zeptat sám.“

„Tím chceš říct, že jedeme?“

„Kdože je tu ten génius?“

„Za deset minut v garáži.“

„Snažíš se mi vrátit poznámku o Tvém intelektu? Ale prosimtě. Deset minut není problém.“ Vstala od stolu a zamířila ke svému pokoji.

„Uvidíme.“ Špitl si pro sebe Tony.

◄►◄►◄►

„To není fér! Jarvisi, okamžitě otevři!“ Lath bušila do dveří a snažila se vyprostit ze svého pokoje.

„Je mi líto slečno. Pan Stark mi nakázal nepustit Vás, dokud Vaše spoždění nepřesáhne alespoň pět minut.“

„Za to vyberu auto.“

„Mám Vám vyřídit, že to nebude problém.“

„Ty mu přehráváš naši konverzaci?“

„Na tak podřadnou práci jsou tu kamery.“

„Co?“ Samozřejmě věděla, že jsou kamery nainstalovány po celém domě, ale potřebovala zabavit Jarvise, aby v nestřeženém okamžiku mohla otevřít dveře.

„Slečno, upokojte se. To, že jsou kamery zapnuté ještě neznamená, že se někdo-“

Lath zprudka zabrala za kliku a vrazila do dveří. Nic.

„Slečno, jsem program, jsem zvyklý provádět padesát věcí najednou. Na mě odvádění pozornosti neplatí.“ Vážně se mi posmívá počítačový program? Ozvalo se pípání. „Pět minut uplynulo.“ Dveře se samy otevřely. Lath vyběhla a vletěla do výtahu.

„První podlaží?“

„Ne, třetí.“ Odpověděl mechanický hlas.

Výtah se zastavil a dveře se otevřely. „Nebude Fury naštvaný, že přijedeme pozdě?“

„Je mi úplně jedno, jestli bude rudý vzteky nebo skákat radostí. Hm, rudý? Spíš černý!“ Neodpustil si rasistický vtípek Tony, který přišel Lath naproti k výtahu. „A myslím, že s tímhle,“ rozpřáhl ruce, „se pozdě ani přijet nelze.“ Lath se rozhlédla po obrovské hale plné aut. Samé sporotvní auta a žihadla a kabriolety a.....Víc druhů aut nezná. Hned ji zaujalo auto, očividně nějaké velmi rychlé auto, které bylo pomalované, jako iron manský oblek. Ukázala na ně.

„Tímhle.“

„Tímhle?“ Zeptal se Tony se stopami odporu v hlase. „Má hrozné ovládání a nepřehlednou palubní desku.“

Znovu se rozhlédla a upoutalo ji černé auto až úplně v rohu místnosti. Rázným krokem vykročila tím směrem. Tony za ní.

„Hele, tam tím směrem nic zajímavého není. Nechceš třeba zkusit to auto, kterým jsme přijeli? Nebo se podívej na tento nádherný kabriolet! Má i střechu! Lath....“ Ta se zastavila a zírala na to, co stálo před ní. Podívala se za sebe na Tonyho. Musela se dívat trošku dolů, Tony byl menší než ona. A to neměla podpatky.

„Neříkej mi, že máš repliku Batmobilu?!“

„No, ona to není replika.... Je to originál.“

„Kecáš?!“

Uraženě se na ni podíval. „Připadá ti zvláštní, že miliardář jako já má v garáži Batmobil?“

„Tak sedej!“

„Děláš si legraci.“ Podíval se na ni, jak kdyby byla malé děcko.

„Ne.“ Očka jí zářila nadšením.

Tony si povzdychl. „Počkej, otevřu ti dveře.“

O pár chvil později vyjel z garáže Stark Tower Batmobil a mířil si to na dálnici.

◄►◄►◄►

No konečně, pomyslel si Fury, když Tony zaparkoval auto před základnou Shieldu. Lath chtěla rovnou vylézt z auta, ale Tony ji zadržel, sám vystoupil první a otevřel jí dveře.

„Potžebuješ si udržet status džentlmena?“ Popíchla Tonyho zatímco se ho chytala za nastavené rámě.

„Nikdy nevíš, kdo se dívá.“

„Omyl. Já to vím. A stačí se zeptat Jarvise.“

„Prostě jsem od přírody slušný mládenec. Nějaký problém? Navíc se Shield snaží spojení mezi mnou a Jarvisem přetrhnout. Amatéři.“ Mezitím došli k Furymu, který stál na místě s rukama založenýma za zády a obočím stáhnutým do naštvané grimasy. Vypadal spíš vtipně než hrozivě. Nevýhoda pásky přes oko. Za ním postávalo podivné stvoření ženského pohlaví. Něco mezi agentkou, sekretářkou a starostlivou matkou.

„Konečně jste tu!“ Obořil se na ně Fury.

„Vždyť jste ani nevěděl, jestli přijedeme.“ Odpověděl mu lehkým tónem Tony.

„Ty jsi mu nedal vědět?“ Podivila se Lath.

„Po tom představení ráno může být vůbec rád, že jsme tady. Takhle je to alespoň překvapení. Přiznejte se, jak dlouho nás vyhlížíte?“

„Skoro hodinu a půl.“ Hned odpověděla agentka/sekretářka/matka.

„Páni. To bych nečekal. Proč jste nezavolal? Určitě bych si pospíšil. Počkat, vždyť já vlastně zablokoval mobilní síť.“ Tony se pobaveně usmíval.

Fury se snažil ignorovat všechno, co vypustil z pusy náš úžasný génius/miliardář/playboy/filantrop a otočil se na Lath.

„Slečno, toto je moje asistentka agentka Hillová.“ Lath si s ní potřásla rukou.

„Následujte mě, prosím.“ Řekla agentka a vydala se směrem k budově.

„Za Vámi bych šel kamkoli.“ Oznámil s úsměvem Tony. Jako v odpověď zavrtěla agentka skoro neznatelně boky. Tonyho úsměv se rozšířil.

„Ještě že jste dorazili. Thor začínal být netrpělivý. Naštěstí ho naši kuchaři dokázali zaměstnat v kuchyni a Natasha mu dělá společnost.“

„Aby ho nedržela pod krkem než tam dojdeme.“ Poznamenal Tony a Lath se usmála. Došli k velkým dvoukřídlím dveřím, za nimiž se rozlíhal Thorův velmi zvučný smích.

„Mám vůbec chodit dovnitř? Vypadá to, že se dobře baví.“ Zastavila se Lath, než otevřela dveře.

„Slečno,“ usmál se Fury takovým nepříjemným úsměvem, „jestli tam hned nevkročíte, prohodím Vás těmi dveřmi.“

Lath rezignovaně rozhodila rukama. „Dobrá, dobrá. Stačilo říct. Nemusíte mi hned vyhrožovat. Bručoune.“ A s tím posledním slovem vstoupila do jídelny.

„No a pak se na mě rozběhlo dalších deset ledových obrů, jenže -“ Thor se zarazil uprostřed věty, podíval se na nově příchozí a zeširoka se usmál. Mezi zuby měl kusy kýty, kterou se zrovna snažil spořádat. Lath přišla právě včas, Natasha vypadala, že každou chvíli usne. Thor vstal od stolu a rozešel se k ní.

„Rád tě vidím, Lath.“ Už už ji chtěl obejmnout, když kousek poodstoupila a zastavila ho.

„Máš mastný ruce. Nejdřív si je utři, než mě obejmeš.“

„Pravda, omlouvám se.“ Vzal svůj plášť a otřel se do něj jako do ručníku. Pak se objali.

„Pojď a posaď se k mému stolu.“ Lath si sedla vedle Natashi a lehce do ní drbla, aby se probrala z mámivého volání spánku.

„Tak co se děje?“ Zeptala se Thora, který se mezitím vrátil ke své kýtě.

„Mno, uozhodl sem se, že se s uámi všemi uosloučím, puotoše-“

„To tě doma neučili, že s plnou pusou se nemluví?“

„Chtěl jsem říct, že jsem se rozhodl se s vámi všemi rozloučit, jelikož nastal čas vrátit se zpět na Asgard a plnit své královské povinnosti. Vzhledem k tomu rozruchu, co panuje na Asgardu kvůli neuváženému chování mého bratra, nevím, kdy budu moci alespoň na chvíli navštívit Zemi.“ Ohlodal poslední kousky kýty a zvedl se. „Je čas. Musím odejít.“ Zamířil ke dveřím, za kterými čekal Fury, Tony, agentka Hillová a pár dalších agentů. Tvořili takové procesí, které vedl Fury a uzavírala Lath a Natasha.

„Ráda tě vidím.“

„Já to říkala, že se budeš chtít vrátit k nám. Ale popravdě, dávala jsem ti minimálně týden, ne dva dny.“

„Kdo říkal, že se budu někam vracet?“

Kde se vzal, tu se vzal, stál vedle Lath Clint. „Podle tvého ztrápeného výrazu jsme odhadovali, že u Starka končíš.“

„Taky by ses tvářil ztrápeně, kdyby ti v hlavě mluvilo tisíc hlasů zároveň.“ Vyjela po něm. Začínala být podrážděná. „Kolik máte zaměstnanců?“

„Jenom v téhle budově? Asi tři tisíce.“

„Chyť mě, nebo to se mnou praští.“

„Copak, prášky nepomáhají?“

„Nech si ty blbosti, nebo se stane něco velmi nemilého.“

„A co?“

„Asi tě pozvracím. Jak se pozná, že má člověk závrať?“

„To si zkus ty-“

„Clinte, přines studený obklad na hlavu.“ Přerušila ho Natasha.

„Proč sem vůbec chodíš, kydž víš, že ti to může ublížit?“ Zeptala se Natasha, když Clint odešel.

„Není to to, co agenti dělají? Obětují svoje blaho pro blaho ostatních?“

„Ty nejsi agent.“

„Ne, budoucí diplomat jednající jménem Shieldu.“

„No, tak to tě vítám v týmu.“

„V čemže?“

„Nesu ten obklad.“

„Akorát.“ Natasha vzala Clintovi led obalený v utěrce a připleskla ho Lath na hlavu.

„Děkuju.“ Vstala a šla zase sama bez podpírání. Jen se jí sem tam pletly nohy. Jakmile vyšli z budovy, hlasy, závrať i bolest hlavy se postupně vytratili se zvětšující se vzdáleností od základny. Když byli dost daleko od budovy, Thor se zastavil a všichni se kolem něj rozestoupili do velkého kruhu. Lath se zastavila vedle Natashy.

„Co se děje?“

„Moderní umění.“

„Cože?“ Lath se tak nějak příčilo představit si Thora jako druhého Picassa. Vyptávala by se dál, ale všimla si, že Thor se na dívá a usmívá se od ucha k uchu. Ješte zamávání a vypadal by jako malý kluk, co něco dostal.

„Heimdalle, přenes mě.“ Jen to dořekl, odkudsi se vzal sloupec oslnivého světla, které hrálo všemi barvami duhy. Všichni si museli přikrýt oči, aby neoslepli. Když se o chvilku později sloupec rozplynul, Thor byl pryč a zbyl po něm jen velký černý kruh na zemi, všichni se začali vytrácet zpátky k budově. Lath nemohla uvěřit tomu, co viděla. Čekala něco styl hvězdná brána. Proto se rozhodla černý kruh blíž prozkoumat. Navíc se projevila její archeologická část. Z kruhu ještě stoupal kouř.

„To je nemožné. To je... ale... Ne, ale to nejde...“ Obešla celý kruh. Opravdu se nemýlila. Vtom případě ale potřebovala důkaz.

„Tony, tvůj telefon!“ Křikla na miliardáře, který se bavil Brucem a zabíjel čas, než se Lath vynadívá.

„Co? Na co ti bude můj telefon? Stejně mi nemáš z čeho zavolat, nevíc stojím jen pár metrů od tebe, takže-“

Lath protočila panenky. „Ale já nechci tvoje telefonní číslo. Chci telefon, tu krabičku co máš v kapse. A nedělěj že ne, já vím že tam je.“ Tony i Bruce šli za ní, Tony s telefonem v ruce napřaženou na podání. Lath mu neohrabaně vytrhla a celá nedočkavá začala fotit.

„To se ti tak moc líbí mandaly?“ Zeptal se s úsměvem Bruce.

„Jé, ani jsme se nestihli pozdravit. Ráda tě vidím.“ Řekla a objala Bruce. To, že se stydí, by poznala i bez své schopnosti. Pustila ho.

„Nejde o to, že by se mi líbily mandaly,“ pokračovala v hovoru, „ale tady ten kruh jsem viděla na stěně v jedné z mayskách pyramid, kde jsem prováděla výzkum.“ A taky v té podzemní místnosti, kterou jsem objevila, ale to přece Fury nemusí vědět. Tony s Brucem se na sebe podívali.

„A jsi si jistá, že je to ten samý kruh?“ Zeptal se znovu Bruce.

„Naprosto. Byl namalovaný na zdi, takže jsme ho brali jako nějaké znamení pohanských bohů. No, ani jsme se moc nemýlili.“ Znovu se podívala na kruh. „Páni, to je neuvěřitelné. A kocoure,“ řekla, když podávala Tonymu telefon zpátky, „kdybych chtěla tvoje telefonní číslo, tak ho teď zná polovina facebooku. Ach, jak bych si užila tvůj výraz, kdyby ti co chvíli zazvonil telefon a na drátě úplně cizí osoba.“ Vtom začal telefon v Tonyho ruce vibrovat. Ten se nedůvěřivě podíval na Lath a až potom telefon zvedl.

„Haló?“

„Tony, kde jsi? Potřebuju s tebou projednat papíry.“

„A, ahoj Pepper. Já jsem teď...no...prostě pryč, ale tak ua hodinu, hodinu a půl jsem doma, dobře?“

„Budu na tebe čekat. Neviděla jsem tě celý týden. Začíná se mi stýskat.“

„Těším se. Pa.“

„Pa.“

„Jak se taky dá čekat, má návštěvu a už si domlouvá rande.“ Začala Lath rýpat.

„Nech si toho. Jenom závidíš, protože nikoho nemáš a musí pro tebe bít hrozně ubíjející žít pod jednou střechou s takovým playboyem, jako jsem já a nesmět ochutnat ani jedinou noc rozkoše, protože tvůj pan svůdník je zadaný.“ Oplácel jí to Tony.

„No jen si nemysli. Já nejsem pro každého.“ S těmi slovy se otočila směrem k Batmobilu a schválně při chůzi pracovala hlavně boky. Po pár krocích se ale rozeběhla zpátky až do Brucovi náruče. „Sbohem, musíme jet, ale brzy se určitě zase uvidíme. A ty pojď, tvoje milovaná už čeká.“ Houkla na Tonyho. Ten potřásl ještě Brucovi rukou a šel taktéž.

◄►◄►◄►

„Ty jsi horší než já. Kam až sahá tvůj sexapeal?“

„Hele, dělám to jen proto, že jsem mezi přáteli. Jinak jsem šedá myška v koutku.“

„To si nemyslím.“

„Protože mě neznáš.“

„Tak si spolu někam vyrazíme.“

„Ne.“

„Proč?“

„Máš přítelkyni.“

„Ale prosimtě, všechny večery nekončí sexem.“

„Tak půjdeme tři a já vám budu dělat křena, že? Ne.“

„Jeřiši Kriste, tak co chceš? Víš, co by za to jiní dali, kdyby se mnou mohli jít do baru?“

„Tak si je pozvi. Nebo běž sám s Pepper. Stejně ji zanedbáváš.“ Vyprskla.

„Hele, ty nevíš o čem mluvíš.“

„A kdybych věděla, pomůže mi to?“ Jedovatost z ní jen čišela.

„Co máš ta problém? Proč seš tak jedovatá? Nic jsem ti neudělal.“ Tony se urazil.

„Promiň.“

„Co?“

„Omlouvám se. Nevím, prostě se mi zkazila nálada. Tebou to není. Jen si to na tobě vylívám.“

„Pomohlo by ti, kdybys mohla řídit Batmobil?“

„Počkej, to myslíš vážně?“

Tony zastavil u krajnice. „Úplně,“ odpověděl a vylezl z auta. Lath též. „Máš doufám řidičák?“

„Jako jo, ale ne u sebe a nejsem sijistá, jestli si to ještě pamatuji.“

„No, alespoň to vyzkoušíme. Právě se z tebe stala Batgirl.“

„Hm, radši Batwoman.“

Asi patnáct minut před New Yorkem slyšeli houkat policejní sirény.

Ilustrační obrázek...(Nebojte, dva se tam vejdou :D Možná.)