Kapitola 7 Seznámení...

„Moje vina to není, já ti říkala, že u sebe nemám řidičák. Copak já můžu za to, že tohle byla poslední kapka a policie ti sebrala tvůj řidičák?“

„Však já nic neříkám, jen se mi nechce znova skládat zkoušky. Hele, ale popravdě, kdybys nejezdila z jednoho okraje silnice na druhou, tak by nás ani nezastavili.“

„No tak jsem asi trochu zapomněla, no.“

„Zapomněla. Prý zapomněla. Řízení auta nemůžeš zapomenout. To je jako ježdění na kole. I když dlouho nejezdíš, stejně víš, jak to funguje.“

„Hele nech toho, jo? Když se ti tak hnusí zkoušky, tak si pořid řidiče.“ Ruce měla založené na prsou a hněvivě se na něho dívala. Ten stál u baru a nalíval si skleničku.

„Cheš taky?“ Otočil se, zamával flaškou a tím udělal čáru za debatou na téma „Tony a řidičáky“.

„Zbláznil ses? Ještě jsem ani neobědvala. A ty bys taky neměl. Žádný džentleman nepije před polednem.“

„Jenže už je po poledni, jsou tři hodiny odpoledne a mě vezlo domů policejní auto.“ Na důkaz svých slov do sebe kopnul panáka čehosi.

„Nikdy bych neřekla, jak rychle se roznese zpráva o policejnm zatčení Tonyho Starka. Prostě vžum a najednou všude novináři s foťáky a mikrofony.“

„No to víš, jsem žádaná osoba. Což mi připomíná.....Jarvisi, něco nového?“

„Pane, než přejdu k novinkám, chtěl bych Vám sdělit, že slečna Pepper čeká v bytě pod Vámi a je velmi netrpělivá. Mám ji pustit nahoru?“

„Ano, ano, pusť ji....“ Lath se na tonyho podívala očima vyvalenýma.

„Jak pusť ji. Ona tu byla zavřená?“

„No, dejme tomu, že Pepper byla už zde, když se stala ta malá potyčka s policií, tak jsem řekl Jarvisovi, ať ji tu zavře.“ Vysvětloval.

„Proč?“ Lath stále nechápala pointu.

„Víš co by se stalo, kdyby tam za mnou přijela na stanici? To by......... Jé, ahoj zlatíčko.“ Pepper vcházela do dveří celá rudá s naštvaným výrazem ve tváři. Tony se usmál a snažil se vypadat, jakoby mu celá tahle situace vůbec, ale vůbec nepřišla směšná.

„Anthony Edwarde Starku......“

„Ajaj,“ špitl směrem k Lath, nahlas pak dodal: „Ale prosimtě medvídku, proč jsi tak rozčilená?“

Nadělám z něj cucky. Nejsem žádná jeho husička, ktrou si dovede z párty. Jsem jeho přítelkyně a mám svá práva.

No, tady začíná přituhovat. Měla bych se vytratit a neplést se do věcí, které jsou pouze mezi ním a Pepper. Zatím si mě nevšimla, jen tak dál. Lath se začala pomalu sunout k chodbě vedoucí k ní do pokoje. Protáhla se kolem rohu. Za ní se ozývala Pepper snažící se do tonyho vtlouct morálku a zasády slušného chování a Tony snažící se svou milovanou přesvědčit o tom, že to nemyslel zle a nepotřebuje chodit na kurzy etikety. Lath za sebou zavřela dveře pokoje a vše se rázem ponořila do ticha. Přešla k oknu a užívala si výhled z nejvyššího obyvatelného patra Stark Tower. Ani ve snu by ji nenapadlo, že ji jednou unese shiled, bude ji vyslýchat sám ředitel Fury, který s ní vytře podlahu i když je to ona, kdo tu umí číst myšlenky. Pak se seznámí s milým doktorem Bannerem, alias Brucem, pokecá se dvěma nejostřílenějšími agenty shieldu, s Thorem bude řešit jeho milostný život a nakonec se na přechodnou dobu ubydlí ve Stark Tower a hlídat ji bude Tony Stark, jeden z nejvíc sexy mužů na planetě, i když zadaný. Od okna přešla k notebooku, co ležel na stole.

Tony opravdu myslí na všechno. Mohla bych s podívat, co je nového. A taky se pořádně podívat fotky, co jsem na fotila po Thorově odletu. Pro Jarvise určitě nebude problém nějakým způsobem dostat fotky z Tonyho foťáku ke mně do noťasu. Zapla notebook. Nebyl zaheslovaný, takže se do něj v klidu dostala.

„Jarvisi?“

„Ano slečno?“

„Bylo by možné nějakým způsobem přesunout fotografie z Tonyho telefonu do tohoto noťasu?“

„To by jistě možné bylo, ale pan Stark mi ohledně Vás dal jasné instrukce.“

„Cože? Jak to myslíš „jisté instrukce“?“

„Všechny podezřelé aktivity musí nejprve schválit pan Stark poté, co ho na ně upozorním.“ To si s ním ještě vyřídím, syčákem jedním.

„A na internet mě pustíš?“ Zeptala se jízlivě.

„Pokud nebudete vyhledávat ani navštěvovat podezřelé stránky, tak ano.“

Tak tohle si teda pořádně odskáče. Divím se, že z něj Pepper ještě nemá nervy v kýblu. Copak jsem nějaký terorista, abych měla odepřený přístup k internetu? Dobře, jako podívat se můžu, ale...... Začínám se pěkně dožírat. Rozklikla první stránku s novinkami, kterou našla. Hned nejnovější zpráva v ní vzedmula plnou vlnou hněvu. Vzala noťas a vrazila do obýváku.

„Tony, jak si to sakra představuješ?“ Až pozdě si všimla, že obě hrdličky se teď spěšně zvedaly z gauče na kterém před chvílí ležely a vášnivě se líbaly. Ježiši to je trapas..... „Tak já asi zase půjdu.......“ Už už se chtěla otočit, když ji zastavil hlas Pepper.

„Ne, nikam nechoď. Tony, kdo je to a proč ti říká křestním jménem?“ Vypadala klidně, ale oba, Lath i Tony, věděli, že balancují na tenkém ledě.

„Pepper, tohle je Latharna Tretchová. Na příkaz ředitele Furyho u nás přechodně bydlí. Lath, tohle je Virginia Pepper Potts, moje milovaná přítelkyně.“ Obě si podaly ruce. Tu nedůvěru ve vzduchu by člověk mohl i osahat. Lath, jak už se do mysli vidícím lidem stává, věděla, že Pepper má ráda, když se sní jedná na rovinu.

„Mohu Vás ujistit, že neplánuji mít cokoli společného s Tonym. Kdyby nebyl zadaný, tak bych to nejspíš zkusila, jenže má Vás a dost rád mi to připomíná. Prý se ve volném čase věnujete kreslení a také jste navrhla pár kusů oblečení. Mohla bych se podívat? Moc by mě to potěšilo.“ Pepper vypadal trošku zaskočeně, ty poslední dvě věty na ni zapůsobily.

„On Vám to pověděl?“

„Prosím Vás, ten kolikrát ani hubu nezavře. Pepper sem, Pepper tam, šlápni na to, Kdoví jak dlouho už ve Stark Tower čeká.....“

„Takže to kvůli Vám přišel o řidičák?“

„Ne ne ne, za to já nemůžu. Varovala jsem ho, že už jsem zapomněla, jak řídit auto a navíc ten batmobil má spoustu dalších páček a čudlíků a já nevím čeho ještě. A navíc Tony moc dobře věděl, že u sebe nemám řidičák.“

„To je mu podobné. Nebudeme si tykat? Přece jen se teď budeme vídat častěji.“

„Mileráda. Lath.“

„Pepper.“ Znovu si stiskly ruce.

„Dáte si kávu?“ Zeptal se Tony, když napětí opadlo.

„Uřčitě.“

„Lath, proč máš v ruce ten notebook?“ Zeptala se Pepper.

„Jo. Málem bych zapomněla. Tony, můžeš mi něco vysvětlit?“ Dotazovaný se otočil zády ke kávovaru.

„Ano?“ Zeptal se s obavami v hlase. Pro dnešek měl už dost žehlení problémů.

„Můžeš mi vysvětlit, proč právě tisknou noviny, na jejichž titulní stránce je naše fotka, jak vystupujeme z policejní budovy a nad ní obrovský nápis: „Tony Stark zatčen se svojí novou přítelkyní. Dvaatřicetiletou Pepper Potts vyměnil za pětadvacetiletou slečnu. Čtěte více.....“ Pepper na no nevěřícně zírala a Tony jen pokrčil rameny.

„Novináři. Co ti na to mám povědět? Píšou si samé nesmysly.“

„To musíš spravit.“ Zaprotestovala Pepper.

„To mám svolávat tiskovku kvůli článku v bulváru?“

„No, většina lidí to tak dělá. Ty vlastně děláš tiskovky jen proto, abys uváděl věci na pravou míru.“

„Teď na to nemám čas ani chuť.“ Odporoval Tony.

„To je poze ubohá výmluva.“ Lath se přidala na stranu Pepper. „Nechci bý známá jako ta, co rozvrátila Anthonymu Starkovi šťastný milostný vzah. Navíc jsem nic takového neudělala.“

„Jo? A jak jim to mám asi tak vysvětlit?“

„To se vymyslí. Hlavně ať už to je.“ Vložila se do toho znovu Pepper. Vtom jí zazvonil telefon. „Dobrý den, u telefonu výkonná ředitelka Stark Industries, jak Vám mohu pomoci?..........Ahoj, dlouho jsem tě neslyšela.........Co? Jo, hned jedu.......“ Položila hovor a obrátila se na Tonyho. „Promiň Tony, musím odejít. Volala sestra, mámě se udělalo hodně zle, tak s ní jela k doktorovi. Poslední dobou je nějaká špatná. Měj se.“ Políbila ho na tvář. „Ty taky Lath.“ Chtěla jí podat ruku, ale ta ji místo toho objala.

„Ať to dobře dopadne.“

„V to doufám. Ahoj.“ A už jela výtahem dolů, kde na ni čekalo auto. Oba dva stáli na terase a sledovali, jak se Peppeřino auto ztrácí z dohledu. Tony poplácal Lath po rameni.

„Ještě nikdy jsem neviděl, aby se s Pepper někdo tak rychle seznámil, zalíbil se jí a ještě k tomu byl stejného pohlaví a mladší. Ty jsi vážně dáreček.“

„Budoucí zástupce Shieldu. Těší mě.“

„Kecáš. No, Fury s tebou má plány jinak by jsi tu nebyla. A propó, zítra si začneme hrát s tvou tvojí superschopností telekineze.“

„To není přímo telekineze........“ Ohradila se. Tony se na ni podíval se zvednutým jedním obočím. „Dobře, něco takového to bude. Ale nechci tomu říkat superschopnost, zázrak ani nijak podobně. Je to prostě.....“ Zamyslela se.

„Čtení myšlenek?“ Nadhodil jí s úšklebkem.

„Ale kušuj. Myslela jsem spíš něco jako tajemství nebo..... výstřednost! Ano to je to správné slovo! Výstřednost!“ Radovala se.

„Ty celá jsi taková malá výstřednost.“

„Hele, jsem vyšší než ty.“

„No, o nějakých šest centimetrů.“

„Bez podpatku. Tony, neuvažoval jsi o tom, že by sis nechal zvýšit podrážky o, dejme tomu, deset centimetrů? Nebo rovnou můžeš chodit na chůdách.“ Usmívala se od ucha k uchu.

„To abych si rovnou koupil vysokozdvižný vozík.“

„Už tě vidím jezdit po New Yorku v koši, co je nahoře na tom vysokozdvižným rameni, a mávat rukama lidem na pozdrav. To už by jsi měl doslova hlavu v oblacích.“

„Jsem rád, že se bavíš. Nicméně, já má hlad a pokud vím, někdo si tu stěžoval na pozdní oběd. Dávej si pozor, stále jsem vlastníkem této věže a mám přístup ke všemu.“ Podotknul teatrálně. Přemístili se do kuchyně.

„A to doslova ke všemu.“

„Přesně tak. Rizoto, čínu nebo cosi tajemného, co se ukrývá v této podivné krabičce?“ Oddělal víko od krabičky. „No, řekl bych, že to necháme tam, kde to je. Vůbec se mi nelíbí ten povlak plísně.“

„V tom případě čínu. Nedívej se na mě tak. Na mě psí oči neplatí. Dal jsi mi na výběr, tak si poneseš následky. Navíc jsem slyšela, že rýže je nízkokalorická.“

„Tím spíš bychom si to měli prohodit.“

„Sprosťáku, takové věci se ženám neříkají. Urazil jsi mě.“

„Ne, ty jsi mě urazila jako první, já má velmi křehkou dušičku. Nejen ženy dbají o štíhlou linii.“ Řekl na oko uraženě.

„Ach ty moje chuďátko. Pokud se ti zdá, že ti někde něco visí, dej si rýži. Pak ti bude líp.“ Ujala se Lath „utěšování“ Tonyho a vzala mu z ruky čínu.

„Potvoro.“

„Vyčůránku.“

„Nestoudnice.“

„Povýšený egoisto.“

„Děkuji, to byla lichotka.“ Lath se na něho zamračila.

„Zpátky k tomu programu. Co přesně chceš zkoumat?“

„No, znáš to. Jak daleko sahají tvoje schopnosti, jestli tě něco omezuje, prostě nějakou páku.“

„Páku, jasně....... Na co potřebuje Fury proti mně páku?“

„Kdyby si se utrhla ze řetězu.“ Lath se na něho ublíženě podívala. „Ale to neznamená, že ji musí použít. Koneckonců, i pro tebe bude lepší, když budeš vědět, co tě omezuje a čeho se vyvarovat.“ Sakra, Tony ví, jak někoho zvyklat. A i kdybych nesouhlasila, tak na to stejně nikdo nebere ohled. Navíc, otestovat své hranice není zas až tak špatné.

◄►◄►◄►

„Jsem na patnácti metrech.“

„Stále tě slyším.“

„I když mám brnění?“

„Ano, představ si to.“

„Dobře...... 30 metrů.“

„Pořád.“ Diktovala mu do vysílačky.

„Kecáš.“

„Ne. Víš co, zkus padesát.“

„Ok, to už mě neuslyšíš........ Tak co?“

„Neslyším tě, ale stále vím, kde se nacházíš.“

„To jen proto, že mě vidíš.“

„Vsadíš se? Já se schválně otočím, nebudu se dívat a popíšu ti tvoji trasu. Jen nesmíš dál, než padesát metrů.“

„Dobře, beru.“

„Nahoru, doprava, otočka, půlkruh, dolů, doprava, doleva, nezrychluj, to ti nepomůže, nahoru, oblouk, vývrtka, letíš zpátky za mnou...“ Otočila se tak akorát aby viděla, jak Tony přistává na plošině a pomalu se z něho všemi možnými způsoby sundává kusy brnění. Ten se uchechtl, když viděl, jak ji to učarovalo.

„Pujč mi oblek.“ Vychrlila na něj jen vstoupil do obyváku.

„Co?“ Nevěřil svým uším.

„Jeden oblek, jen na chvíli.“

„Ani omylem. Nikomu nepůjčuji svoje obleky. Ty jsou moje a vyrobené tak, aby mi padly. Ty se do nich nevejdeš.“

„Teď se ti to hodí, co? Zdůrazňovat, že jsem vyšší.“

„Prostě umím využívat správných věcí v pravý čas.“

„To tak. Pche.“

„Tak a nepůjčím ti nic. Brnění by se dalo lehce upravit, ale podle tvého chování nejsi ironmanského brnění hodna.“

„Nech si ho a strč si ho ty víš kam.“

„No, tam už bylo hodně věcí, ale brnění ještě ne. No, de fakto už jako by jo.“ Zděšeně se na něj podívala. „No co, se mi do zadku dostala figurka Iron Mana a ne, neřeknu ti jak ani za tanec na klíně.“ Prosebně se na něj podívala. „Ne, psí oči na mě neplatí, ne v tomto ohledu. Zkus to až budu mít v sobě pár panáků. Slyšel jsem, že jsem pak velmi výřečný i když já sám si to nikdy nepamatuju.“

◄►◄►◄►

Mezi tímhle tím vším na Asgardu. Koná se hostina po příjezdu Thora z Midgardu.

„Jane se má dobře, děkuji za optání matko. Myslím, že nám to i přes otcovy námitky vydrží. Ale neuvěříš mi, koho jsem potkal.....“ Frigga poslouchala Thorovo vyprávění jen na půl ucha. Měla svého syna ráda, ale jeho tlachání někdy nebralo konce. Tak se jen usmívala a myšlenkami se toulala ke druhému synovi, který teď seděl zavřený ve vězení. Není to její vlastní syn, ale to neznamená, že by ho měla méně ráda. Brala ho jako vlastního a z nějakých pokravních pout si vrásky nedělala. Ano, pořád lepší vězení než vyhnanství nebo smrt, ale doživotí? I tisíc let je dost dlouhá doba.......Vždyť Loki má před sebou ještě více než polovinu svého života....

„.......no a pak se tam objevila žena dobré výšky a kyprých tvarů, Latharna se myslím jmenovala.......“

Snažila se za něj přimluvit, ne jednou, ale marně. Všeotec je na Lokiho přísný. Přitom by stačilo, kdyby mu jen tehdy na mostě podal ruku nebo řekl „ano Loki“......

„........předtav si matko, že dokáže číst myšlenky, to je považováno za vyjímku i u nás, natož na Midgardu......“

„Cože jsi to řekl?“ Zpozorněla Frigga.

„No, na Zemi..“

„Midgardu.“

„Na Midgardu jsem poznal dívku, která dokáže číst myšlenky.“

„Jak vypadala?“

„No, je vyoká asi jako ty, má delší hnědí vlasy asi kousek pod ramena, kypré tvary, mrštná a ohebná, to se pozná. Navíc je na Midgardskou ženu nebývale silná.“ Frigga si vyměnila významný pohled s Všeotcem, který zaujatě poslouchal synovo vyprávění.

„Řekni nám vše co víš synu a od začátku.“

Komentíře pod kapitolku :) P.S. Žádné obrázky nevlastním, pouze jsem je nastahovala :D